Choďte do přírody

   Dost často jsem si pokládala otázku, proč když jsem v tichosti doma mi nechodí odpovědi, tak jak bych chtěla, jak bych potřebovala?

   Řešíte si nějaký problém, něco Vás trápí a hledáte odpovědi na svoje otázky? Znáte to?

   Jasně každý motivační videa či každý motivační obrázek Vás nabádá k tomu najít odpovědi sám v sobě. Nečekat na to, až mi někdo odpoví na moje trápení, ukáže mi cestu kudy jít, poradí mi, co mám dělat. No jo, tak když je mám hledat sama v sobě, tak jak to mám sakra udělat? Jak se mám sama sebe ptát, jak mám poznat, že odpověď, která mi přichází je opravdu ta správná?

    No těch otázek si k tomu můžeme položit mnoho a mnoho.

Toulání v přírodě mi baví.

   Byla doba v mém životě, kdy jsem se většinu dne, pokud to šlo, toulala v přírodě. V zimě, na podzim, na jaře i v létě, prakticky nebylo počasí, které by mi zamezilo v tom jít do přírody a rozjímat. Toulala jsem se cíleně na místech, kde vůbec nikdo nebyl. Často to byly hluboké lesy, kam byste nevyhnali ani svého nepřítele. Chodila jsem houštinami, překonávala na svých cestách padlé stromy, bahno, obrovské louže, cesty, které nikam nevedou. Hledala jsem svoji vlastní cestu, kterou jsem si tvořila tím, že jsem uhnula z cestičky, která byla už prošlapaná, a to mi dávalo možnost objevovat cestu novou, kde bylo samozřejmostí, že nemohu nikoho potkat. Často mě míjeli lidé po cestě a zahleděni možná do svých myšlenek si mě ani nevšimli, i když jsem byla kousek od nich a museli mi spatřit ve svém periferním vidění.

Dostáváme se k tomu, že i když máme věci na dosah, často to nevidíme, protože jsme zahleděni do svých starostí, problémů a představ, nežijeme tak v přítomném okamžiku a nedokážeme si tím, pádem užívat toho, co je kolem nás.

    Říkala jsem si, proč mi to tak táhne ven. Hodiny a hodiny svého času trávit bloumáním v přírodě i v počasí, které leckdy nebylo komfortní. Mnozí z Vás již jistě odpověď na tuto otázku mají, já ji možná více do hloubky chápu až teď, s odstupem času. Dostávalo se mi totiž odpovědí. Jeden moudrý muž mi kdysi řekl, že stromy mají schopnost do sebe absorbovat naše myšlenky. Představuji si to tak, že nasávají to, co mi pouštíme a dokážou to přeměňovat na vzduch, pozitivní energii, lásku, kterou vrací světu zpět. A když se nad tím zamyslím, je to tak. Často se mi stává, když mám těžkou hlavu, mám obrovskou potřebu jít do přírody, sama. Procházím místy jako tělo bez duše a vůbec nevnímám okolí. Jsem ve svých myšlenkách, zahleděná do sebe a svých trápení, pokládám si otázky a jdu a ani nevím kam.

Síla přítomného okamžiku

   Pak najednou se zastavím, rozhlédnu se kolem sebe, nadechnu se a vydechnu s úžasem, kde jsem. Možná jsem na místě, které dobře znám, možná taky ne. Ale co je nejdůležitější, je uvědomění, že jsem právě v tento okamžik, na tomto místě. Prožívám sílu přítomného okamžiku tady a teď. Vnímám barvy, zvuky, pocity, které na mě působí. Vnímám prostor, ve kterém se zrovna nacházím. Věřte mi nijak jsem se to neučila. Nechodila jsem do přírody za účelem naučit se být v přítomném okamžiku. Chodila jsem a chodím do přírody „čistit si hlavu“. A už plně chápu význam těchto slov. A pokud vím a vědomě můžu prožít tuto situaci, že v přírodě nechám vše nepodstatné a prožiju přítomný okamžik. Pochopím, že vlastně vše, co na nás působí, jsou naše myšlenky, náš úhel pohledu a naše představy, které o životě máme. Když jste v přítomném okamžiku zjistíte, že nic z toho neexistuje. Koruna stromu je zelená, strom je buď listnatý či jehličnatý, kmen je hnědý, strom je starý či hubený. To je realita, kterou vidím. Nejsou žádné domněnky, nejsou žádné představy, to je realita, kterou já vnímám.

Sníh zahalí přírodu.

    V zimě si můžete užívat navíc ještě sněhu, který pokryje jako překrásná peřina naši zem. Ochutnali jste někdy sníh? Jestli si řeknete teď fuj, to bych nikdy neudělal 😀 prakticky se neumíte odprostit od věcí, které bychom měli a neměli dělat. Prostě to udělejte. Nemusíte sbírat sníh ze země, ale zkuste ho sebrat z větvičky na stromě. Dejte si ho do pusy a jen si užívejte toho chladu, který Vámi prostupuje. Pocitu, jak se led mění na vodu, kterou můžete přidat do těla. Je mi jedno, co kdo říká, užívám si tohoto pocitu a moc mě to těší. Bosky se projít ve sněhu a pocítit neuvěřitelný chlad na nohy, pocity pálení a mrazu. Poté si obout teplé boty a pocítit vděčnost za to, že je mám.

Podzim si hraje s barvami.

   Na podzim si užívat barevnosti listů a toho, jak se krajina mění, připravuje se na spánek a na odpočinek, který si zaslouží. Vidět opadat listí ze stromu a pocítit vděčnost za to, že vše,co v životě končí, je proto, že to je staré a už nám to nijak neslouží. Ale na jaře se opět objeví nové květy a strom dá život novým listům, plodům, květům. Je to zákon rovnováhy a zákon cykličnosti.

Jaro ožívá.

   Na jaře vnímáte, jak se příroda probouzí. Jako když vstanete a začnete se protahovat. Začnou se objevovat první kvítky, první listy, vše najednou začne kvést, vonět, zelenat se, objevují se první pilné včelky, hmyz, příroda, zvířata se začnou probouzet, začnou se rodit nová mláďata, můžeme si pěstovat nové rostlinky a těšit se na nové plody, které jsme zaseli.

Léto hřeje.

    V létě sklízíme plody naší práce. Těšíme se z teplých dnů. Více trávíme čas v přírodě. Vnímáme zvěř okolo nás. Sedáme si na zem, protože už je dosti prohřátá. Trávíme v přírodě spoustu času. Lehneme si na záda a pozorujeme mraky. Sedneme si na okraj vody a pozorujeme vodní svět, vodní hladinu. Užíváme si větru, který nás ovívá. Prostě a jednoduše žijeme.

Rovnováha a cykličnost

   V přírodě je totiž zastoupena rovnováha a cykličnost. Vše má svůj řád a smysl. Pokud se přemnoží více zajíců, přiletí více čápů, mají tak více potravy a nemusí mít strach, že budou hladoví. V přírodě je vše přirozené, nenásilné a vše tak krásně plyne. Příroda Vám přinese uklidnění a pocit jistoty, že je o Vás vždy postaráno. Příroda nám ukazuje to, od čeho my jako lidé se oddělujeme. Jak nás pohlcují strachy a dle nich jednáme. Jdeme proti proudu, tlačíme věci hlavou a divíme se, proč je vše tak, jak jsem přesně nechtěla. Příroda nás učí a za to můžeme být vděční, protože to je učitel, který Vám dá rady zadarmo. Jestli se bojíte zvířat? Ty se bojí více Vás než Vy jich. Jestli se bojíte lidí, kteří tam mohou na Vás číhat? Jak na Vás mohou někde číhat, když přijdete do místa, kde nikdo není. Vše je jen o strachu. Strachu z neznáma, strachu z toho, že mi bude ublíženo, strachu z nejistoty, strachu z toho, že bych mohl zažít něco více než co znám dosud. Strachu vystoupit ze své komfortní zóny.

Inspirace v přírodě

   Nenechte se ovlivnit Vašimi strachy a choďte do přírody. Příroda Vám přinese tolik benefitů, že Váš poměr strachů se pomalu bude zmenšovat. Je to zaručená rada, která funguje. Přinese Vám to neuvěřitelný pocit klidu a Vy budete vděční za to, že jste si to dovolili. Naučíte se vypnout hlavu, a i když Vám to nepůjde hned, postupným cvičením to dokážete za kratší a kratší dobu. Jsme zacykleni v hektickém světě, kde vše musí být hned a pokud tomu tak není, již včera bylo pozdě. Přináší nám to frustrace a pocity vzteku, že nic se neděje tak, jak má. Ale ono se to tak přesně děje. Protože vše má svůj čas a nic nelze uspěchat. Stejně jako zasejeme nové semínko, které potřebuje čas, než vyroste v krásnou květinu, stejně tak my potřebujeme čas na věci, které potřebují uzrát.

Rada na závěr: Vše má svůj čas.

Benefit navíc: pravidelný pohyb je lékem proti obezitě, lenosti, netečnosti a frustraci.

  S láskou Kačka

Líbil se vám můj článek? Sdílejte ho na sociálních sítích!