Proč se otužovat
První ,co mi napadlo, když jsem slyšela pojem otužování mi přišlo, to jsou teda blázni, proč bych to vlastně chtěla dělat? To bylo úplně moje první. Nikdy ani náhodou. Miluji přeci horkou vanu plnou pěny, miluji teplo, miluji zachumlat se do teplé peřiny a rozhodně nebudu svoje tělo vystavovat vlivům studené vody. A s tím jsem opustila toto téma. Jenže….jak to většinou bývá, začala jsem se potkávat s lidmi, kteří se již otužovali a hovořili o tom, jaké benefity jim to přináší.
Dýchání dle metody Wim Hof
Tak jsem si začala o tom více číst, abych zjistila něco o tom otužování. Jak to vlastně dělat nebo jak začít. Možností je vždy více a záleží na tom, čím chceme začít. Já osobně jsem začala dýcháním dle WimHofa. Jeho techniky a to, co on dokázal mě velmi zaujalo a nadchlo. Dýchání mě velmi oslovila, zkoušela jsem různá videa na youtube. Jednou před usnutím, někdy po probuzení. Zjišťovala jsem co to s mým tělem dělá a zda mohu pozorovat nějaké změny. Vždy jsem po tomto dýchání , dle doporučení , protože je tělo velmi nasycené kyslíkem, šla do ledové vody. Vždy se doporučuje začít od nohou a taky už vím proč 😀 Tělo je velmi choulostivé ze začátku a hlava je silnější, budete mít velký problém dát sprchu výše než na Vaše nohy. Proto by se určitě mělo začínat od nohou. Začínala jsem postupně, vodu jsem neměla vždy ledovou , ale třeba vlažnou. Postupně jsem obnažovala celé svoje tělo, ale jak to hlava dělá, nikdy jsem to nedělala na 100%, protože už takhle to přeci stačí, ne?
Taky více mluvíte než jednáte?
Jenže touha byla silnější a jednou jsem se probudila s tím, že potřebuji jít do ledové vody a to dneska. A jestli to neudělám, zase budu jen o všem mluvit, jak jsem to měla dříve ve zvyku. Vždy jsem o všem věděla, ale nikdy jsem ani nezačala. Poznáváte se?
Jak to všechno začalo
Byl zrovna mrazivý zimní den. Venku byl sníh a na rybníku led. Byla krásná „Covidová „ zima. Měla jsem toho už v životě pokrk a potřebovala jsem něco, co mi, přinese jinou emoci a pocit, než který cítím. Přemluvila jsem dceru, aby šla se mnou, že se chci vykoupat v rybníce. Vytřeštila oči, protože se bála, že bude muset jít taky. Uklidnila jsem ji, že vůbec nejde o ní, ale o mě a chtěla bych, zda by mi u toho mohla vyfotit, protože vlastně ani nevím, jestli to půjdu udělat znovu. A tak jsme vyrazily.
Vůbec jsem netušila, jaké to bude. Byla opravdu zima a nedovedla jsem si představit, že ze sebe sundám věci, natož zda tam fakt vlezu.
Po příchodu k rybníku, který byl samý led, jsem zjistila místa, kde byl led již rozbitý a bylo evidentní, že se sem už někdo chodí otužovat. Začala jsem se svlékat. Začala jsem se zahřívat a prostě šla. Jen jsem dýchala, všechno bylo tak brutálně ledový. Dcera mi povzbuzovala ze břehu. Šla jsem pořád dál, chvilkami jsem musela rozbíjet nohama led. Hrozně to studilo a pálilo. Měla jsem pocit, že přestávám cítit nohy. Když jsem byla v rybníce asi tak po pás, dál už jsem nešla, teď se jen ponořit. Raz, dva, tři jsem možná opakovala vícekrát než jen třikrát, ale zároveň jsem věděla, že čím více tam budu stát, tím větší pravděpodobnost zimnice mi zachvátí a jak mě asi ta nebohá dcera bude tahat z rybníku ven. Takže jdeme na to, vydechla jsem, zavřela oči a prostě jsem to udělala. Ponořila jsem se do vody. Ten pocit úprku, který mě zachvátil, byl obrovský. Chtěla jsem utéct pryč, ale celou tu dobu jsem si v hlavě říkala, je to v pořádku, je to v pořádku. Je to benefit pro mé tělo. Dělám to pro sebe. A když jsem takhle se sebou hovořila, najednou přišla obrovská úleva. Všechno zmizelo a já se začala smát. Hrozně smát, na celé kolo. Bylo to tak osvobozující.
Ten pocit, že jsem zvítězila sama nad sebou.
Byl to pro mě nový, nepopsatelný pocit. Cítila jsem brnění a mravenčení po celém těle. Věděla jsem, že musím vychytat chvíli, než mi začnou tuhnout svaly v těle a pomalu se vydala ven z vody. Venku jsem si zacvičila, aby tělo nezachvátila zimnice. Krev, která se z periferií dostala směrem k srdci, aby ho ochránila před chladem, aby se opět vrátila do konečků prstů a předešla jsem zimnici. A najednou stojíte na břehu v mokrých plavkách, venku pofukuje vítr, je mrazivý den a Vám je nádherně teplo. Užívala jsem si ten pocit a bylo mi nádherně na duši. Věděla jsem, že jsem překonala sama sebe.
Do mého života přišla nemoc
Poté jsem to v zimě zkusila ještě párkrát, svým nadšením jsem vyhecovala další a omarodila jsem. Možná jsem to hodně tlačila hlavou, potřebovala jsem si dokazovat, že to zvládnu i v půl 7 ráno po noční směně. Do mého života zavítal Covid a protože jsem asi potřebovala dlouhý odpočinek, chvíli tam zůstal.
Na čas jsem otužování opustila, vyslechla si od některých jedinců, že to mám z toho, že se otužuji 😀 Ne tak to rozhodně není, ale samozřejmě pokud budete vše tlačit hlavou, těžko Vám to přinese nějaké benefity. Musíte být přesvědčeni o tom, že Vám to pomůže a přinese to blahodárné účinky Vašemu tělu. Možná i to tělo si potřebuje zvyknout na jiný režim a brání se. Možné je úplně vše.
Zase jsem byla na začátku
Pak jsem po nějaké době znovu začala s chladnými sprchami. Jenže sprcha mi úplně nevyhovovala. Bylo už jarní období, voda ještě nebyla teplá, ale ani nebyla úplně ledová. Chodila jsem do místního rybníku v Plzni jménem Kameňák. Zvykala jsem si i tehdy na chladnější vodu, chodila jsem i při nižších teplotách a pomalu si zvykala na větší chlad. Hovořila jsem s těmi, kteří se již delší dobu otužují o jejich zkušenostech a to, co jim to přináší.
Došla jsem úplně ke stejnému uvědomění.
Otužování je jako jízda na kole
Vše, pro co se rozhodneme, musíme dělat určitou dobu, aby nám to benefity začalo přinášet.
Stejně jako když se učíte jezdit na novém kole. (rozhodnu se otužovat). Nejprve máte radost z toho, že jste si ho koupili. Přichází první nadšení. Poté se učíte jezdit a přichází první frustrace, když Vám to prostě nejde. (voda je příšerně ledová). Ale chcete se to naučit, tak to děláte každý den neúnavně, kdykoliv máte čas , protože už chcete jezdit. Takže je to o sebedisciplíně. (budu to neúnavně zkoušet každý den, alespoň nohy či ruce, postupně zkouším přidat tělo). Poté jaká je první radost, když se rozjedete a nespadnete. To je paráda, zvládnul jsem svoje první rozjetí na kole ( svoje první ponoření). Chci to znovu a chci si to užívat.
Jednou se stane, ale že se na kole ošklivě vybouráte (onemocníte při otužování). Sednete na kolo znovu nebo ho už nikdy nebudete chtít vidět?
Já jsem i po ošklivé bouračce na kolo znovu nasedla, můj přítel po ošklivé bouračce znovu usednul na motorku, protože to prostě milujeme. Uzdravíte svoje tělo a jakmile je připraveno, jdete do toho znovu. A po čase, když už prostě jezdíte pár měsíců či let, si to neskutečně užíváte. Můžete se naučit jezdit bez držení řídítek, můžete se kochat, protože nepotřebujete neustále jezdit s očima upřenýma dopředu (jinak řečeno: začnete si hledat různě studené vody, řeky, tůně, chladnější vody, plavete , potápíte se a užíváte si ten pocit, který přitom zažíváte).
Hnědý a bílý tuk
Když se rodíme jako miminka, máme na sobě tzv. hnědý tuk. Tím, že nás maminky začnou oblékat, staneme se náchylnějšími a postupně ztrácíme tuto schopnost termoregulace, protože se nám mění hnědý tuk na bílý, který všichni známe. Principem otužování je přesně to, že se Vám začne znovu bílý tuk měnit v hnědý a přestanete být náchylný. Po čase zjistíte, že ten pocit chladu generuje hlava, ale tělu je dobře. Tělo chlad necítí. Když si dám na hruď ledovou vodu, nevadí mi to, ale hlavě jo.
Návod
- Potřebuji udělat první krok
- Potřebuji začít
- Začít s dýcháním a přípravou na chladnou vodu
- Zkoušet si ledovou sprchu na nohy či ponořit nohy do chladné vody
- Pracovat s hlavou, pracovat sám se sebou
- Opakovat a zkoušet každý den
- Motivovat se a říci si, proč to chci dělat
- Nejprve zkoušet vlažnou vodu, poté snižovat intenzitu
- Důležité je neutíkat z vody, nedat tělu pocit, že má utéct ba naopak přesvědčit ho o tom, že je to pro něj důležité a dokáže to
- Hovořit s lidmi, kteří se pravidelně otužují
- Najít si skupinku lidí, se kterými můžete sdílet zážitky, tipy ohledně otužování a budete se navzájem motivovat, protože ve spojení je síla
- Poslechnout si podcasty či si přečíst něco o tom, jak se správně otužovat
- Ale hlavní je vůbec ZAČÍT!!!
Benefity, které získáte
- Naučíte se pracovat se svojí hlavou
- Budete jinak vnímat změny klimatu
- Teplota Vašeho těla bude stále stejná ať je horko či zima
- Uklidníte se a budete v sobě pěstovat zdravý uprdelismus, protože kdo se otužuje, udržuje si stále dobrou náladu, jen tak nic ho nerozhodí, protože jak víme, je to práce s hlavou
- Získáte energii do náročného dne, či krásné vyklidnění po náročném dni a připravíte se na kvalitní spánek
- Zlepší se Vám krevní oběh, protože jak všichni víme, při vystavení se takovým extrémům musí makat nejen srdce, ale i cévy, takže je vlastně procvičujete, proto si prodlužujete život
- Děláte něco pro své zdraví a proto, aby jste se cítili dobře
- Zapomenete na starosti a povinnosti, protože se soustředíte na danou situaci
- Časem si to budete užívat a stane se to Vaším životním stylem
- Začnete milovat svůj život a sami sebe, protože jste si dovolili býti jiní
- Začnete inspirovat ostatní
- Začnete si užívat přítomného okamžiku tady a teď v tuto chvíli
Moje rada zní: „ prostě jen udělejte první krok a začněte“
Mým cílem není Vás nutit, ale inspirovat Vás k tomu, že všichni jsme byli na začátku. Moje první ponoření bylo v roce 2020 a od té doby jsem s tím pracovala. Moje děti se neotužují, ale opět nejsem tady od toho někoho nutit, musí chtít sami. Na druhou stranu nemarodí, tak je ani nenutím 😊
Dnes se chodíme s přítelem otužovat i dvakrát denně, ráno pokud nestíhám ledová sprcha. Otužujeme se nazí, protože chceme celé tělo vystavovat chladu a plavky mi prostě začali vadit 😊
Co napsat závěrem? Nikdy nelitujte svých rozhodnutí, pro které jste se rozhodli, protože vždy můžete jen získat. Buď benefity a nebo jen zkušenost, která Vás posune na Vaší životní cestě dále.
S láskou Kačka
