Všude, kam se rozhlédneme, vidíme konce a působí na nás slovo smrt. V přírodě je naprosto normální vidět mrtvého ptáčka na silnici, sraženou kočku či přejetého ježka, uvadlou květinu, uschlý strom. Vše je to konec, který dává začátek něčemu novému. Tyhle slova jsou pro někoho neuchopitelné, pro mě byli kdysi taky. Asi možná díky tomu, že člověk poslechl své volání duše a začal pracovat se smrtí v její bezprostřední blízkosti, jsem dostala ten dar či benefit smrti rozumět více než jiní. Proto sepisovat tyto řádky, je pro mě velká pocta, protože vše, co píši není ze mě, ale je vedením mých průvodců či smrti samotné.
Smrt mi dává smysl
Kolem nás se teď neustále točí smrt, přijde mi jako kdyby kolem nás kroužila a utahovala svoji smyčku. Někomu se to může zdát velmi nekomfortní, ale mě to přináší pocit bezpečí, řádu a smyslu života. Zkusím ve svých slovech vyjádřit proč, abyste pochopili význam těchto slov nebo toho co cítím.
Příroda nás učí
Příroda je takový krásný nástroj k tomu nás učit přirozenému řádu, a proto si vypůjčím smysl těchto slov. Když půjdete do přírody a budete ji jen pozorovat, uvidíte mnohé. Když padne strom, který je suchý, většinou na něm vyroste mech. Mech dá život rostlinkám či semínkům, které poletují ve vzduchu. Díky jeho vláze je schopný semínku dát potřebné podmínky k žití. Vyroste rostlinka, poté je potravou pro bakterie, hmyz či jiná zvířátka a koloběh života se opakuje stále dál, nikdy se nezastaví. Když zemře zvíře v lese, stává se mršinou, ale zároveň taky potravou pro ostatní hladová zvířata, pro larvy, červy, hmyz. Koloběh života opět jede dál v pravidelných cyklech.
Koloběh života
Stejně je to i u nás. Rodíme se, ale stejně tak umíráme. Proč? Protože to je koloběh života, který je tady od počátku věků a dovoluji si tvrdit, že jakákoliv evoluce to nemůže zastavit. Je to něco, co nás velmi převyšuje a ať jsou naše vývoje či studia na jakékoliv úrovni, prostě nevymyslíme lék na dlouhověkost, protože my lidé nejsme bozi. A pokud už je dávno rozhodnuto o koloběhu života, je bláhovost si myslet, že my jako lidstvo to můžeme zastavit či obrátit ve svůj vlastní prospěch.
Vesmír je totiž chytřejší než my a on přesně ví, proč je zde nastavený koloběh, který stále udržuje přirozený řád a smysl života.
Když se na to podíváme z jiného pohledu, učí nás to žití v přítomnosti a užívat si života jako takového, nečekat až…..,protože je dobré přijmout fakt, že jsem tu jen na omezenou dobu a je na mě, jak ji využiji. Stejně jako přijímáme narození, tak stejně tak můžeme přijímat i smrt. My prostě můžeme. To, co nás od toho dělí, je jen naše nastavení mysli, emoce a pocity, které se slovem „smrt“ máme. Na svých přednáškách hovořím o „vědomém umírání“. Dotýkáme se slova „smrti“ a s ním spojenými emocemi. Ukazuji druhý pohled na smrt než ten, který většina z nás má.
Vše jednou skončí
Smrti se není třeba bát, ale také ji nemusíme mít ve svých srdcích jako největšího outsidera či největšího protivníka. Je to jen na nás, jak na to budeme nahlížet a tohle, když pochopíme, že jsou možnosti, jak se smrtí pracovat, jak ji přijmout do svého života, že je její součástí, jak ji oslavovat, protože ona jen plní svoji roli a jak žít vědomě tak, že vím, že zemřu, ale můžu si ten život naplno užívat už TEĎ!!!! Ne až….., protože zítřek nemusí existovat, protože co je teď nemusí být za minutu, protože každou vteřinou někdo umře, každou vteřinu někomu skončí jeho život.
Pojďme se připravit na to, že jednou se naše oči zavřou naposledy, ale když si budu přehrávat v hlavě svůj vlastní život, budu odcházet s úsměvem na tváři jako kdysi odcházel můj děda. To, co děláme, dává neskutečný smysl. Jen ho možná nevidíme.
Semináře na téma " vědomé umírání "
Přijďte na nějaký můj seminář si ho jen poslechnout, zamyslet se nad tím a nemusíte říkat vůbec nic. Jen nechte slova, která uslyšíte v sobě pracovat a uvidíte, že věci se začnou dít jinak.
Veškeré info kde mě potkat najdete v sekci akce a já se těším na naše setkání.
Rada na závěr: „Nikdy nečekejte na správný okamžik, ten nikdy nebude. Správný okamžik je přesně teď v tuto chvíli.“
