Miluji strávený čas s dětmi. Nejvíce samozřejmě s těmi svými, protože oni tak ani nejsou moji, jen mi tyhle dušičky přišly do života a já jsem jim neskutečně vděčná. Děti jsou totiž našim zrcadlem a našim odrazem našeho chování. Tohle, když pochopíte, neskutečně se Vám uleví, protože budete vědět, že stačí jen jít příkladem a možná vše padne na úrodnou půdu.
Neuměla jsem jim dát, co potřebovali
Když se nám narodily do rodiny děti, byla jsem úplně odpojený člověk nejen od světa, ale i sama od sebe. Měla jsem problém sama se sebou a neuměla jsem jim dát to, co potřebovali ke svému vývoji. Měli uštěkanou mámu, vynervenou, všechno byl problém. Brala jsem je jako největší problém mého života a těšila jsem se až vyrostou. Poznáváte se v tom?
Chtěla jsem udělat něco jinak
Prožila jsem si to a řešila jsem to na nejedné terapii. Díky nim jsem si řekla, že chci udělat něco jinak a nechci jim dávat sebe za příklad. Sama jsem z rozvedené rodiny a též si řeším věci, které ve mně zanechali hluboké rány. Začala jsem poznávat sama sebe a toho, kdo jsem. Byli pro mě vždy největším hnacím motorem, jak cokoliv ve svém životě změnit. Dělala jsem to nejen pro sebe, ale hlavně pro jejich budoucnost, aby byla třeba lepší nebo jednodušší než ta moje. Samozřejmě, že nevím jakou cestou se vydají, ale můj cíl je jasný. Chci, aby to byli zodpovědné a jedinečné osobnosti, aby každý mohl být sám sebou a aby věděli, že mají u mě vždy otevřenou náruč, ať se bude dít cokoliv.
Čas utíkal stále rychleji
Jak rostli a já jsem více chápala svoji životní roli v jejich životě ne jako velitel, ale jako přítel a parťák, možná průvodce životem, toho času s nimi trávit bylo žalostně málo. Tehdy bohužel jsem se rozvedla i já a začalo martirium honěním se za penězi a výdělkem. Jenže jak se říká, tohle všechno si naše duše vybírají, co chtějí prožít a jejich dušičky taky. Možná ale díky tomu, že jsme na sebe měli tak málo času, se začalo moje chování s věčně naštvané a unavené mámy měnit na to, že jsem začala být vděčná za každou chvíli strávenou s nimi. Byla jsem vděčná, že mi zahrnovali do svého života a chtěli se mnou mluvit, obejmuli mi, přitulili se a byli takovým sluncem v mém životě. Troufám si říct, že díky nim, jsem prošla tehdy svým temným obdobím ve své duši lehčeji. Udávali mi směr a stále byli motivací a hnacím motorem. Oni se stali mými učiteli ne já jejich. Dovolila jsem si to, a řeknu Vám bylo to nejhezčí období mého života.
Děti jsou velmi upřímné
Jak jsem psala děti jsou našim zrcadlem. Oni Vás sledují, oni Vás kopírují, dělají přesně to, co Vy. Ale taky si dovolí Vám oponovat, když jim to nedává smysl. My dospělí často pohlceni tím, co bychom měli a neměli dělat, prostě někdy děláme věci jen proto, že nás je někdo naučil, ale už nepřemýšlíme nad tím, jestli jsou pro nás vhodné, jestli nám dávají smysl a jestli je vůbec chceme ještě dělat. Oni nepolíbeni zkušenostmi Vám prostě do očí řeknou, že jim to nedává smysl. Několikrát mi donutili přemýšlet nad jejich odpovědí. Několikrát jsem se zastavila nad svojí odpovědí, která v tu chvíli byla spíše naučenou frází než opravdu odpovědí, kterou jsem v tu chvíli cítila. Několikrát jsem se přišla omluvit za svoje chování a řeknu Vám, nebylo to vůbec jednoduché přiznat si, že i jako dospělý člověk chybuji a nechci ubližovat slovem. Protože řečené slovo už nevezmete zpět. Slovo, které má emoci ublíží stejně jako vyslaný šíp.
Mají svůj názor
Jednou mi můj syn rozboural. Řešil si nějaký problém ve třídě, podělil se se mnou o zážitek. Já jako „ta zkušená“ jsem mu chtěla dávat rady, říkat co má dělat. On se na mě podíval a řekl mi, ale já to takhle řešit nechci, jak mi říkáš ty. Řekl mi své řešení a já jsem se z toho posadila na zadek, protože jsem si uvědomila, že on našel lepší řešení než já, které přesně ladilo k jeho nastavení. Uvědomila jsem si, že on sám převzal zodpovědnost za sebe, své činy a své chování a věděl, že je to na něm. Vyřešil to. A mě přišlo uvědomění, že po mě nechtěl radu do života, ale chtěl se asi jen podělit o prožitek, který zrovna má.
Buďte jim příkladem
Z toho též plyne naslouchejte svým dětem. Nevnucujte jim jen naše názory, co by měli a proč by to měli dělat. Nechtějte, aby byli přesnou kopií nás, oni to tak nechtějí mít. Chtějí taky najít sami sebe a svůj směr v životě. Jen jim dělejte průvodce, ukazujte jim jednotlivé životní situace, dejte jim možnost vidět vás v akci. Vidět, jak řešíte svoje problémy. Vidět, jak řešíte neshody s partnerem. Vidět, jak přemýšlíte o financích. Ukazujte jim, jak se staráte o domácnost. Povídejte si s nimi o tom, jak se cítíte. Ukažte jim svoji pravou tvář, nikdy jim nelžete! Děti jsou daleko vnímavější než vy a vaši lež odhalí okamžitě po tom, co ji řeknete. Ukazujte jim, jak chcete, aby se chovali oni v budoucnu, ne tak, že jim to budete říkat, ale že jim sami půjdete příkladem. Když budete nutit dítě zdravě jíst a cvičit, aby nebylo tlustý a sami se budete cpát smaženými věcmi, brambůrkami, budete ležet na gauči a mít 100 kilo, těžko Vás budou chtít poslechnout!
Nic nenahradí čas strávený s nimi
A vlastně o tom, to celé je. Jsou jen tím, co jsme jim my sami ukázali a nikdy není pozdě si to uvědomit. Když jsem trávila spoustu času v práci, abychom měli „ peníze“, trávili hodně času sami. Starali se o sebe, dělali si svačiny, venčili psa a byli velmi rychle samostatnými jednotkami. Doba Covidu mi přinesla uvědomění, že to takhle nechci. Přichází do věku, kdy už s nimi nebudu tolik trávit čas, protože se brzy osamostatní. Věděla jsem, že moc času nemám. Prostě jsem dala výpověď a řekla jsem si, že tolik času věnované práci mi nenahradí čas s nimi. Ten rok, kdy jsem s nimi byla doma, byl nejlepší rok mého života. Tolik jsem si jich užívala. Už byli zvyklé trávit čas sami, ale nakonec jsme si to nádherně užili. Věděli, že jsem tu a jsem tu pro ně. Snažila jsem se dohnat, co se dalo, ale už nikdy nevrátíte čas zpět. Už nikdy! Uvědomte si to! Ani já jsem nevěděla, že ten další rok se jedno z mých malinkých dětí osamostatní, vždyť logicky skoro dovršil věku, kdy dostane občanský průkaz.
Když Vám vylítne dítě z hnízda
Bylo to asi více bolestivé pro mě, jako pro mámu než pro něj. Rozhodl se jíti svoji vlastní cestou a já jsem pochopila, že přišel ten den, kdy se chce osamostatnit. Kdy si vybral svoji životní cestu nestěhovat se s námi, ale zůstat tam, kde je. Přišlo spoustu probrečených nocí a já jsem musela své jedno z dětí pustit do světa. Pochopíte, že děti tu nejsou pro nás, ale my jim jen dáme život, aby mohli přijít na tenhle svět a cesta už je na nich. Tohle předčilo pláč a stesk, který máte jako mámy a pochopení, že vy jste jen ten bezpečný přístav a vaše úloha je teď, jen tu být až Vás bude potřebovat.
Stanete se bezpečným přístavem
Tak tu prostě jste, žijete svůj život a připravujete se na to, že i druhé z dětí Vám vylétne z hnízda. Snažíte se urvat si kousek času pro vás z jejich života a těšíte se z toho, když tomu tak je. Prožíváte s nimi strávené časy naplno a vaše vztahy se zkvalitní. Víte, že jste tady pro sebe. Víte, že se navzájem respektujete. Víte, že jsou to slušní, zodpovědní lidé a jestli máte strach? Asi přirozeně ano, ale snažím se ho nahradit tím, že na dálku na ně myslím, posílám jim lásku a přeji jim jen to nejlepší.
Důležitý je vzájemný respekt
Respektujte sami sebe a budou Vás respektovat i oni. Buďte sami pro sebe tím nejlepším člověkem a oni budou také. Buďtě zodpovědní za svůj vlastní život a oni budou taky. Milujte sami sebe a oni budou sami sebe milovat taky. Chtějte pro sebe to nejlepší a oni to pro sebe budou chtít taky. Nepřebírejte zodpovědnost za jejich rozhodnutí, pravděpodobně jejich duše si vybrala, co potřebuje prožít. Nechte je to taky prožít, stejně by se jim to vrátilo v jiné situaci zpět.
Přeji jim krásný život
Čas s nimi utíká velmi rychle, nesnažte se ho promarnit, ale užijte si ho. Až Vám vylétnou z hnízda bude pozdě chtít něco změnit. Často jsem si pokládala otázku, zda jsem dobrá máma a zda jsem jim dala do života, to, co potřebují. Ale když se na ně podívám, jací jsou, říkám si, zřejmě ano. Ukázala jsem jim svoje nejlepší i nejhorší já a teď už je to na nich.
Časem se Vaše fotky s mrsknou na ty, které jste mohli dříve fotit. Čím jsou starší, nechtějí být zveřejňovány a já je respektuji. Proto fota, která jsou u tohoto příspěvku jsou už pár let zpět, ale díky za ty fotky, co mám. Teď už více převládají společné prožitky než fotky.
Děti jsou to nejkrásnější bohatství, které ve svém životě mám. Děkuji za ně!!!
