Dnes jsem si vzpomněla na příspěvek, který jsem napsala před nějakou dobou, kdy jsem se začala pravidelně otužovat. Chtěla bych ho sdílet, protože nese hlubokou myšlenku, kterou si nechci nechávat pro sebe. Přeji Vám krásné čtení a umění zastavit se a prožít přítomný okamžik splynutí. Postupnou prací a pílí se k tomu dopracujete také. Chce to jen vydržet a radovat se z cesty, po které jdete.
Voda má duši
Dnes bych chtěla popsat pocity vděčnosti, které mi prostoupily a prostupují vždy, když jsem součástí něčeho většího, než je člověk sám. Našli jsme si jednu nádhernou vodní nádrž, do které již několik dní a věřím, že z toho budou měsíce, chodíme na pravidelnou večerní „sprchu“. Vždy nám to vychází akorát na setmění a západ slunce. Voda je klidná, nikdo tam není, kolem je příroda, nádherný les, stromy, louky, na kterých se ve večerním zapadajícím slunci odráží čirá radost pasoucích se kraviček. Do vodní nádrže přitéká pramen – lesní živý nádherný a studený pramen. Ta voda má duši. Ona s Vámi komunikuje a Vy ji můžete svěřit naprosto úplně vše. Vždy, když se ponořím do té nádherné vody, vnímám každý svůj pohyb. Chodíme se koupat nazí, protože se nechceme ochudit o tento zážitek. Je to něco velmi magického a snažím se tu magičnost vměstnat do slov, ale někdy si říkám, že slova nestačí. Když se ponoříte do té hladiny, vnímáte svůj pohyb, máte pocit, že jste součástí něčeho daleko většího, než je tato chvíle. Máte pocit, že jste v tu chvíli vším a ničím. Rozpínáte se všude kolem Vás. Rozhlédnete se a nadechnete se.
Miluji...
Miluji tu vůni vody.
Miluji vůni teplého večera.
Miluji vůni posekané trávy.
Miluji vůni sena.
Miluji vůni přicházejícího večera.
Miluji přítomný okamžik.
Vděčnost za bytí
V hlavě Vám běží spoustu věcí, které nemají nic společného s probíhajícím dnem a s tím, co jste prožili. Jsou to nádherné pocity štěstí a vděčnosti za Vaše bytí. Za to, že tu jsme a můžeme žít život, který chceme žít. Když zafouká vítr, máte pocit jako pohlazení – nejvroucnější pohlazení od matičky přírody, které Vám dovolila pocítit. Ta nádherná voda je jako všeobjímající nejteplejší peřina, do které se schoulíte a víte, že jste v naprostém bezpečí. Je o Vás postaráno a Vy zde můžete nechat naprosto vše, co chcete. Je to nepopsatelný pocit něčeho nádherného a Vy jste vděčni, že jste toho součástí. Čas možná plyne, ale tady se zastaví. Tady neexistuje čas ani limity. Tady nejsou překážky. Tady je možné úplně naprosto vše. Dokážete si vytvořit tak silný a nádherný moment pocitu bytí? Pocitu vděčnosti, který je neměřitelný.
Uvědomění – to silné uvědomění, které k tomu přichází:
Není mi líto, že den končí. Těším se z jeho nádherného večera. Těším se z pohledu na odrážející se zapadající slunce na jeho klidné hladině. Těším se z pohledu na tu klidnou přírodu, která se chystá ke spánku a odpočinku. Těší mě pohled na v klidu se pasoucí kravičky. Těší mě, že zítra mohu žít další den ze svého snu. Těším mě, že se těším na další nový den, na moji denní rutinu a na vše, co mě v tom dnu čeká, protože není překážek, není limitů, jsou jen výzvy a těmi je potřeba procházet, abychom se stali silnějšími a odolnějšími a abychom věděli, že zvládneme v životě naprosto vše, co si dovolíme!
